Nenávist,nebo láska? II. -1.díl

28. března 2009 v 14:09 | Alexa |  Nenávist,nebo láska? II.
Nina

Probudila jsem se z krásného snu. Chvíli jsem se jen tak zasněně s očima zavřenýma usmívala, ale po chvíli mi úsměv zmizel, když jsem si uvědomila, o kom ten sen byl. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Venku byla pořád ještě tma. Jen přes okno prosvítala do pokoje lehce zář od měsíce. Natáhla jsem se a vytáhla z pod postele mobil. Podívala jsem se na jeho displej. Za dvě hodiny bych měla vstávat do školy. Ano..do školy! Všechno se zase vrátilo do starých kolejí. Já byla školou povinná a o tom, co se stalo o prázdninách vědělo jen pár lidí. Mezitím uběhlo už 8 měsíců, ale já nezapomněla. Taky se nedalo zapomenout. I kdybych chtěla..zdály se mi sny, které mě vždy vrátily ke vzpomínkám.
Chrisovo číslo jsem měla pořád ukryté v mobilu, ale neozval se..ani mě nehledal - přesně jak jsem si přála. Možná si uvědomil, že nemá cenu chodit s obyčejnou holkou, jako jsem já.
Po několika minutách jsem zase zavřela oči a snažila se usnout.

***
Seděla jsem v lavici a zaraženě koukala z okna. Přemýšlela jsem, někdy se zase ve vzpomínkách vracela do minulosti.
"Ty mě zase neposloucháš viď?" zatřásla se mnou spolužačka. Zbystřila jsem a tázavě se na ní podívala.
"Je ti něco?" Poslední dobou koukáš pořád ven z okna a nevnímáš.."
"Promiň Sendly.., ale necejtim se zrovna nejlíp.." zkusila jsem se vymluvit.
"Že je v tom ten kluk z Ameriky hmm?" pronikavě se na mě podívala. Nuceně jsem se usmála a hned jí to bylo jasný. Ona jediná mě měla ze všech lidí přečtenou..
"Víš co? Běž domů, já tě omluvim. Stejně jak tě vidim, by s tebou dneska nic nebylo." Slitovala se nademnou a já se na ni děkovně usmála.

Chris

"Richie?" volal jsem, ale nikdo se mi neozýval. Až po chvíli přiběhl ze schodů Rich a zapínal si ještě košili.
"Neviděl si můj řetízek?"tázavě jsem se na něj podíval.
"Nejspíš ho budeš mýt u sebe v šuplíku...." usmál se a já běžel do svého pokoje. Sedl jsem si na postel a otevíral šuplík po šuplíku v mém stolku u postele.
Našel jsem ho. Byl schovaný u různých fotek a papírů. Zapnul jsem si ho na zápěstí a chtěl zavřít šuplík. Najednou jsem ale uviděl obálku, na kterou jsem skoro zapomněl ve všem tom frmolu. Vzal jsem si jí do ruky a prohlížel si jí. Byla to ta od Niny. Hned se mi sevřel žaludek a polilo mě horko. Radši jsem ji ani neotvíral, abych znovu neviděl, co v ní stojí. Znovu jsem ji uložil tam, kde byla a ještě chvíli se díval jen tak do prázdna.

Znovu se mi vybavily vzpomínky, pocit zamilovanosti, který mě ani po těch dlouhých měsících neopustil. Zase jsem se cítil sám. Nejhorší ze všeho bylo, že jsem neměl odvahu jet přes celej svět a mluvit s ní. Nevím, co bych jí říkal. Asi by se mi rozklepal hlas, srdce by mi tlouklo o sto šest a nevydal bych ze sebe ani hlásku. Jen bych jí pozoroval a byl bych rád, že jsem k ní tak blízko.

Nedokážete si představit, co jsem prožíval. Byl jsem naprosto mimo. Nevnímal jsem kluky, v pořadech jsem se neusmíval tak, jak kdysi - a lidi to na mě samozdřejmě poznali. Pravdu ale věděli jen kluci. Pak jsem se pokusil zapomenout.., odreagovat se. To pomohlo.

Možná si říkáte Chris Watrin - vtipný, vždy s úsměvem na tváři, osobnost, toho nic nedokáže rozhodit.... a takhle ho dostane jedna obyčejná holka z Evropy. Sám sem tomu nemohl zprvu uvěřit, ale bylo tomu tak. Stačilo se jí podívat do očí a hned byl den krásnější.
"Chrisi..? Jdeš?" objevil se ve dveřích Vinc s Jayem a já, než by stačili cokoliv dalšího říct se usmál a následoval je.

Nina

"Co děláš doma?" vykoukla z kuchyně máma, když slyšela zaklapnutí dveří.
"Neni mi nějak dobře...půjdu si lehnout.."nechtěla jsem slyšet další otázky a chystala se jít do
svého pokoje.
"A kde tě bolí?" ptala se. Když jsem jí po dlouhé době neodpovídala a tvářila se nejistě, usmála se.
"Tady viď?" položila si svoji dlaň na srdce a na tváři se jí objevil lítostivý pohled. Přikývla jsem, nemělo cenu zapírat.
"Tak běž..." kývla směrem k mému pokoji.
Tašku jsem si hodila jako obvykle do rohu, navlíkla na sebe moje oblíbený "nasrávačky", tílko a zachumlala se do peřin. Chvíli jsem koukala zaraženě po pokoji, pak zavřela oči....
..............
Probudila jsem se. Už se mi nechtělo spát.. Podívala jsem se na hodiny, bylo pár minut po třetí. Najednou jsem ale uslyšela hlasy vycházející z obýváku. Asi to mě probudilo...
Vstala jsem, trochu si pročísla vlasy a šla směrem k obýváku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikola nikola | E-mail | 28. března 2009 v 14:33 | Reagovat

opet tak kraaaasny honem pokracko je to uzasny

2 wyki wyki | 28. března 2009 v 15:11 | Reagovat

pokracko

3 MaRuShQa - tvoje esbénko =) MaRuShQa - tvoje esbénko =) | E-mail | Web | 28. března 2009 v 17:31 | Reagovat

to je krásný !!! o5 xD ...moc hezký !!! úžasný !!! rychle pokráčko !!! plsky plsky =)

4 LenushQa LenushQa | 28. března 2009 v 18:50 | Reagovat

ty jo ÚŽASNÝ, rychle pokráčko!!!

5 M.i.š.u.l.Q.a.-sbéško...mtmr....:-) M.i.š.u.l.Q.a.-sbéško...mtmr....:-) | Web | 28. března 2009 v 20:19 | Reagovat

pokráčko!!!

6 lilly lilly | Web | 28. března 2009 v 20:34 | Reagovat

to je peknee fakt pokracko rychlo prosiim

7 radka radka | Web | 28. března 2009 v 21:30 | Reagovat

pokráčkoooooooooooooooooooooooooo

8 Phoebe Phoebe | Web | 28. března 2009 v 23:14 | Reagovat

Ty voe,tak toe husty!Dalsi dil a to honem plsky at uz je tu.

9 izAbEl izAbEl | E-mail | 29. března 2009 v 15:59 | Reagovat

krááásný ... pokračuuuj

10 Patricia Patricia | 30. března 2009 v 18:30 | Reagovat

tak smutné ale i tak pekné.........určite pokračko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama