Nenávist,nebo láska? II. -2.díl

31. března 2009 v 14:17 | Alexa |  Nenávist,nebo láska? II.
Vyšla jsem z pokoje a šla směrem do obývacího pokoje, odkud vycházely ty hlasy a smích co mě probudil. Ty hlasy..znala jsem je.. Jeden patřil mámě a ten druhý.....
"Tati..co..co tady děláš?" přišla jsem k němu a obejmula ho. Pak si sedla na křeslo a vyčkávala, co mi řekne.
"Všechno se dozvíš..., ale ty mi řekni..proč nechodíš do školy?" zeptal se rodičovským tónem.
"Chodím..jen mi dneska nebylo dobře..." oprávnila jsem se a doufala, že se už dál nebude ptát.
"Tak dobrá... Jo, abych nezapomněl.... tohle máš z prázdnin. Tak rychle ses vypařila, že jsem ti to nemohl předat." Usmál se a vytáhnul ze své pracovní tašky malou bílou obálku.
Natáhnul jí ke mě a já jsem si ji se zvědavostí převzala. Koukla jsem se dovnitř a uviděla několik bankovek. Zarazila jsem se. Vzpomněla jsme si na léto.


"Díky, ale to si nevezmu." Vrátila sem mu jí a děkovně se usmála. S nechápavým výrazem se na mě podíval.
"Proč si to nevezmeš?" ptal se. Máma byla taky dost vykulená..
"Tati...tohle......já to dělala, protože jsem to chtěla... a ne pro peníze. A kdybych si ty peníze teď vzala, vypadalo by to, že mi platíš za přátelství a ...lásku ...proto si ty peníze nemůžu vzít."
Dořekla jsem a nikdo nic neříkal, jen se oba dva usmívali, až to v jednu chvíli vypadalo, že mě litujou.
"Dobře, máš pravdu...ale ty peníze si nech, jednou se ti určitě budou hodit." Položil zpátky obálku na stůl a já se nuceně usmála.
***
"A co vůbec kluci? Jseš s nima ve spojení?" ptal se.
"Ne.., nejsem. Kluci a to všechno ...jsou pro mě uzavřená kapitola." Řekla jsem, ale sama jsem tomu nevěřila.
"A-ha.. a ani bys je nechtěla vidět..?" zaskočila ho moje odpověď.
Váhala jsem. Co mu mám říct? Sakra proč se mě na to ptá? Proč mě takhle stahuje do úzkých. Co mu do toho je?

"Ne!...nechtěla.....a neptej se mě na ně už jasné? Myslíš, že mi to ulehčuješ, když se mě na ně budeš ptát?" vyjela jsme na něj a běžela nahoru do pokoje.
Třískla jsem za sebou dveřma a flákla sebou na postel. Pod bradu jsem si položila polštář a koukala naštvaně do prázdna. Z očí se mi najednou vydralo pár slz, které jsem ale hned utřela.
Sakra! Proč tu takhle trucuju! Vždyť jsem si všechno zavinila sama. Takhle jsem si to zvolila, odjela jsem, tak proč mě to tak štve?...

"Můžu dál?" objevil se ve dveřích táta. Otočila jsem hlavu ke dveřím.
"Běž pryč, nechci s nikým mluvit."řekla jsem mrzutě.
"Dobře, kdybys něco potřebovala, jsem dole..." řekl a už zavíral dveře od mého pokoje.
"Tati? Počkej!"vypadlo najednou ze mě aniž bych chtěla a táta se na mě tázavě podíval. Sedla jsem si do tureckého sedu...

"Jak..-.Jak se jim vede? Newíš..?" zeptala jsem se ho a on se vítězně usmál. Zavřel za sebou dveře a šel si sednout na mou postel.
"A nechceš si to jet zjistit sama?" zeptal se mě a pousmál se.
"Co?.." překvapeně jsem na něj vykulila oči.
"Zítra jedu zpátky do států, jestli chceš, vezmu tě sebou.." Najednou jsem se rozzářila jako vánoční koule..po chvíli se mi ale úsměv z tváří zase rychle vytratil.
"To nepůjde...mám školu a ...máma by byla proti.." řekla jsem zklesle a sklonila hlavu k posteli. "Myslíš?..Tak proč teď máma volá do školy, aby tě uvolnili?" řekl a já nemohla uvěřit svým očím...
***
"Tak držim palce, ať tam najdeš toho svého prince.." obejmula mě máma u dveří a já se na ní děkovně usmála. Pak jsem s tátou nasedla do taxíku a jeli jsme směrem na letiště. Bylo něco málo po čtvrté ráno, venku byla ještě tma, chladněji než obyvkle.
V letadle jsem si sedla jako obvykle k oknu. Uklidňoval mě ten pohled na mraky a modrou oblohu. Do uší jsem si nasadila Ipod a jen odpočítávala hodiny do příletu k LA. Nevěděla jsem, jestli dělám správnou věc, ani jsem popravdě nevěděla jestli vůbec chci vidět JoBros, ale něco mě tam táhlo. Bylo to silnější než já. Zavřela jsem oči a pomalu usínala.
***
"Páni! Nic se tu nezměnilo.." vystoupila jsem z taxíku, který nás dovezl k tátovýmu hotelu a já se rozhlížela kolem.
V LA bylo o něco tepleji než u nás. Ikdyž se chýlilo na osmou hodinu, sluníčko svítilo a já si připadala ve svetru a džínách jak naprostej buran!
"Tak si vybalíš a pak skočíme na večeři?" zeptal se mě táta a já souhlasila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wyki wyki | 31. března 2009 v 14:47 | Reagovat

ppokracko

2 M.i.š.u.l.Q.a.-sbéško...mtmr....:-) M.i.š.u.l.Q.a.-sbéško...mtmr....:-) | Web | 31. března 2009 v 14:53 | Reagovat

pokráčko

3 nikola nikola | E-mail | 31. března 2009 v 15:07 | Reagovat

juu mocinky hezky to bude zuzo az se zas setka s chrisem pokracko

4 izAbEl izAbEl | E-mail | 31. března 2009 v 15:43 | Reagovat

skvělýýý dílek ... pokračuuuj

5 MaRuShQa tvoje loove SB =) MaRuShQa tvoje loove SB =) | E-mail | Web | 31. března 2009 v 19:39 | Reagovat

kwásný =)..rychle pokračování !!! tahle FFka nemá chybu !! =)

6 Patricia Patricia | 31. března 2009 v 20:40 | Reagovat

už se nemužu dočkat dalšího dílu :)

7 kimik kimik | Web | 31. března 2009 v 21:15 | Reagovat

rychle pokráčkooooo

8 Phoebe Phoebe | Web | 31. března 2009 v 23:42 | Reagovat

JoBros??

9 lilly lilly | Web | 1. dubna 2009 v 15:12 | Reagovat

heh taq toto je super pokracko rychloo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama