11.Díl "Koncert ve Vídni"

23. června 2013 v 19:00 | LexiChris |  Koncert ve Vídni
11.Díl
Klikni CČ

Já i Deniska jsme se vzbudili v půl osmé. Jelikož snídaně je v osmum hodin, byl čas a chvilku jsem se převalovat po postýlce. Ale když bylo třičtvrtě na osum, už jsem opravdu vstala, trochu se opláchla, oblékla a učesla. Deniska už netrpělivě čekala na chodbě. "Markétko, pojď, já už se těším na Ričíka". "Jak víš, že bude na snídani Richie". "Myslím si to". Já se usmála, vzala Denisku za ruku a šla s ní pomal po schodech do haly. Z haly poté rovnou do restaurace. Deniska jakmile spatřila sedět u stolu Richieho, rozběhla se k němu a já šla pomalu za ní. "Dobré ráno". "Dobré ráno". Řekli všichni najendou. "Tak si k nám přisedni". Pobídnul mě Richie, já se tedy usadila. Deniska už seděla Richiemu v klínu a ujídala housku. "Richie nevadí ti, že Deniska jí tvojí housku"? Kluci se začali smát. "No pokod to nevadí ji". Řekl Richie a usmál se. "No, Denisce to rozhodně nevadí". "A co si dáš k snídani ty? Čaj, kafe, čokoládu, housku, rohlík, chleba"? Otázal se Jay. "Mě bude stačit Čaj a suchá houska". "Opravdu? A kolik chceš housek pět"? "Izzy to ne, mě stačí jenda". Právě v tu chvíli, se na mě všichni podívali překvapeně. "Jen jendu houstičku"? "No já víc Vincente nesním". "To já bych jich snědl klidně pět". Řekl Cayce. "No tak Markét, tak tady si vezmi housku a zachvilku ti přinesou čaj". Řekl Jay a podla mi ošatku, kde byly housky. "Děkuju". Všichni jsme posnídali. Deniska a Richie se navzájem "krmili", což vypadalo krásně a ještě se u toho moc a moc nasmáli. ... Po snídani jsem šla zpátky na pokoj, kluky jsem viděla až těsně před odjezdem. Zrovna jsem vycházela z hotelu k taxíku. "Markét"? Já se ohlédla, za mnou stál Richie, Jay a dobíhal ještě Izzy, Cayce a Vincent. "Ty by ses s náma nerozloučila"? Otázal se Richie. "Kluci, rozloučila, jen jsem vás nenašla na pokoji". "My byli dole v tělocvičně". Řekl trochu udýchaně Izzy. Šla jsem blíže ke klukům. "Kluci, bylo to tady s váma moc a moc fajn, děkuju". "No, tak se měj hezky Markét, přejeme ti hezké vánoce". "Já vám také, kluci už opravdu musím, mějte se hezky". "Ty také Markét. Ahoj". Řekli najendou."Ahoj". Deniska ještě objala Richieho, pak už utíkala za mnou, k taxíku. V taxíku jsem ještě naposledy zamávala klukům, ale pak už se mi stráceli v dálce. ... "Markétko"? "Ano Denisko"? "To už nikdy neuvidím Ričíka"? "Denisko obávám se, že už ne, Richie má moc práce a nemá moc času na zábavu". "To je mi líto, mám Ričíka láda". Já se usmála, ale přitom pozorovala, jak Deniska zesmutněla, což trvalo celou cestu až do Vídně. ... Domů jsme se dostali až v raních hodinách. Deniska byla natolik vyčerpaná, že šla rovnou spát a já též.
Následující dny se plánoval odjezd do České republiky, tam se také odjelo. Zkoušky ve škole dopadly dobře, hned po nich jsem se dozvědela, že naši mají na Vánoce naplánovanou služební cestu, tudíž jsem se rozhodla být na Vánoce ve Vídni i s Deniskou. Dny utíkaly a už tu byl 23.prosince. Já měla vše připravené, dárky zabalené a stromeček už čekla jen na ozdobení. Když bylo půl páté odpoledne, ozval se zvonek. "Kdo to může být"? Řekal jsem si prosebe a šla otevřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama