44. kapitola - Nákup a popcorn

17. června 2013 v 19:40 | LexiChris
Tak v pořadí tu máme už 44. Díl. Toto letí že?:-)
Tento díl nese název "Nákup a popcor". Poté co se Chris s Verčou společně vrátili z nákupu, dostanou šílený záchvat smíchu, protože těsně před bytem se Chrisovi opět roztrhne taška s nákupem a ten se vysype na zem. S tím jim příjde na pomoc Jay. Poté co přenesou všechny tašky a jídlo po zemi rozsypané domů se všichni vrhnou na jídlo až na richieho a Verču, kteří se společně začnou vítat jako by se neviděli snad 14 dní:D..Poté Verča seznámí Jaye se svým hadem a nakonec se bude řešit časopis popcort :-). Snad se budete bavit. Přeji příjemné čtení:-)


Název kapitoly: Nákup a popcorn
Když jsme dorazili, Chris zaparkoval kousek od vchodu. Vyskočili jsme a každý jsme sebrali tři tašky. Teda Chris dvě, do té třetí musel věci z kufru teprve naskládat. Zbývaly nám dvě poslední tašky.
Jak Chris zavíral kufr auta, omylem kopl do nějakého velkého černého. Bylo nesmírné štěstí, že nezačal houkat alarm, u takového auta bych se nedivila.
"Sakra, kdo to sem dal?" sykl Chris.
Prohlídla jsem si to černé auto. "Nejspíš Jay,"
Chris vyvalil oči. Podíval se na značku a pak se poplašeně rozhlédl. "No fakt! Snad to neviděl, ten by mě zabil…" pak se na mě evilně zazubil. "A ještě bych si kopl," přiznal, ale neudělal to.
Rozesmála jsem se.
"Zabil by mě, že jsem mu šáhl na jeho autíčko," vysvětloval s naprosto vážnou tváří, zato já se po zemi válela smíchy.
Když jsme byli už u vchodu a já zazvonila, v ten okamžik se Chrisovi znovu roztrhla taška. Já se tam nanovo válela po zemi smíchy a Chris chrlil nějaké německé nadávky. Postřehla jsem z toho jen 'Scheiße', víc jsem neznala. Ze zvonků se ozvalo anglické "Prosím?" ale ani jeden z nás nebyl schopen odpovědět. Myslím, že u sluchátka byl Jay. Asi poznal, že ten co tak nadává je Chris a zabzučel nám. Tak tak jsem se stihla převalit do dveří, abych je otevřela. To už se rozesmál i Chris.
"Hééj!" řvala jsem, ať mě člověk u sluchátka slyšel. "Půjdeš nám prosím pomoct?"
"To je toho tolik? No, proč ne, hned jsem tam," zareagoval a položil sluchátko. Asi o minutu později dolů opravdu přiběhl Jay, ale když nás uviděl, překvapeně se zarazil. Já ležela ve dveřích - napůl vevnitř, napůl venku - a držela je, Chris stál a čučel na rozházené věci po zemi. Jay se neudržel a vyprskl smíchy.
"Chtěli jste pomoct s taškama, nebo s váma?" tlemil se.
"Nejlíp s obojím, jak se tak dívám," odpověděl Chris a pobaveně na mě koukl.
"Hahaha," řekla jsem ironicky, ale v duchu jsem umírala smíchy. "Jayi, držíš ty dveře?"
Jay chytil dveře. Mohla jsem je pustit a vstát. Oprášila jsem se a rozhlédla, zda nás někdo pozoroval. Opodál stála jen skupinka asi osmiletých kluků, kteří si vždy hráli tady před domem. Vyplašeně na nás zírali, jako na uprchlíky z blázince.
"Bu!" zakřičela jsem a dupla nohou směrem k nim. Vyděšeně se rozutekli. Na tváři se mi objevil - ať jsem chtěla, či ne - vítězný úsměv. Ony ty evil úsměvy ale zadržet nejdou…! xD
"Chudáčci malí," litoval je Jay, když stále stál opřený o dveře aby se nezavřely, zatímco my s Chrisem sbírali nákup. "Byli takoví malí. A roztomilí."
"Oproti tobě byli určitě malí," zarazila jsem se. "Ale roztomilí? Ti malí spratci tu řvou pod okny každý den!"
Chris se taky zasekl. "No to si děláš-"
Došlo mi, co jsem řekla a rychle jsem mu skočila do řeči. "Ano, dělám. Nebojte, věřím, že se tady vyspíte."
Chris zase začal pokračovat v práci, i když poněkud zamyšleně.
"Proč se ty věci vlastně válí po zemi?" zajímal se Jay.
"Protože v Česku mají nekvalitní tašky," postěžoval si Chris pohotově.
"Tss," odfrkla jsem si. "Na co tím narážíš?" jestli si myslí, že kvůli jednomu blbému Tescu bude urážet ČR, tak…
"Na co tím narážím? Na to, že tady máte nekvalitní tašky. Nic víc," řekl Chris.
"I kdyby, tak se moc nediv. Byly zadarmo, to zaprvé. A zadruhé si je ukradl, tak musí být nějaká odplata."
"Tys je ukradl?" koukl Jay na Chrise vyděšeně.
"Jak jsem je mohl ukrást, když byly zadarmo?"
"Cokoliv, co si ukradeš, je zadarmo, když to neplatíš, ne?" ušklíbl se Jay.
"Ale ony fakt byly zadarmo. Jenže Chris je ukradl nějaké babičce co stála ve frontě za náma." Informovala jsem Jaye.
"Babičce?" vykulil oči.
"Ale určitě jí dali další…" bránil se Chris.
"To si taky myslím," přitakala jsem.
"Bože můj…" vzdychl Jay, jako bychom my dva byli ztracený případy. "Tak půjdem nahoru, ne?"
"Jestli to zas nerupne…" zamumlal Chris a vešel.
Hodila jsem po něm vražedný pohled, když jsem šla za ním po schodech.
Připadá mi, jakoby Chris těma taškama narážel na to, jaký je ČR zapadákov. A vadí mi, když si to o naší Republice myslí. Každý má sice právo na svůj názor, ale tenhle názor mi prostě vadí.
Předsíň byla zaplavena zavazadlama, kluci seděli v obýváku a o něčem se bavili. Když nás uviděli, přišli nás přivítat, ale hlavně se hladově hrabat v taškách.
"Možná byste to někdo mohli pouklízet do lednice a podobně. My - teda alespoň já, ale když tak koukám na Chrise, mmm - už nemáme sílu. Pak si každý vemte co chcete. Já nikdy nevařím, raději… ty fleky na stěně a stropě, to je když se někdo jako já pokouší vařit, mhm." Usmála jsem se a zhroutila se zmoženě v obýváku do sedačky. Vedle mě si sedl Richie. Byla jsem unavená, ale jeho polibky mi dodávaly zvláštní sílu.
"Jak jste si to s Chrisem užili?" zeptal se vážně.
"V pořádku," odpověděla jsem prostě.
"Rád tě vidím," usmál se tak sladce, že jsem skoro roztála.
Schoulila jsem se mu do náruče. "Nápodobně."
"Vy nebudete nic jíst?" nakoukl Vince do obýváku. Ostatní se asi hrabali v taškách a lednici, soudě podle zvuků co se linuly z kuchyně.
"Že se vůbec ptáš," ozval se Chris. "Copak jsi snad zapomněl, že dnes už přece ti dva snídali?" smál se. Ach, jak dokáže být tak bezstarostný? Já na jeho místě bych se smutně schoulila do sebe, kdyby Richie měl zájem o nějakou jinou… on vypadá zato naprosto v pořádku.
"Jistěže jdeme jíst. Viď?" řekl Richie a já přikývla, i když se mi nechtělo vstávat a už vůbec opouštět jeho náruč.
Po jídle jsem se tak nějak snažila rozdělit místa na spaní. Musela jsem použít i ložnici mamky a pokoj bráchy. Říkala jsem, že já se svého pokoje nevzdám. Nakonec se dohodlo, že v mamčiném letišti bude Marc s Louem, Jay bude u Michala (bráchy) v pokoji, Izzy, Chris, Vince a Mikel budou na rozkládacím gauči v obýváku. Na gauč se vlezou dva, když se ale vysune spodek, vlezou se čtyři. Richie trval na tom, že bude se mnou v mém pokoji.
"A to se nebojíš Jacka?" namítla jsem.
"Eh. Ani ne. Navíc nikde jinde už není místo." Zazubil se.
"Koho že?" chtěl vědět Chris.
"Jacka, mého hada," upřesnila jsem pro něj.
"Ty máš hada?" zazářil Jay.
Usmála jsem se. "Jen miminko,"
"A ukážeš mi ho?" prosil.
"Pojď," zavedla jsem ho do pokoje před Jackieho terárko a nevšímala si pohledů co házel po stěnách s plakáty. Jack, jako vždy, když se někdo objevil před terárkem, vylezl.
"Ach bože, ten je roztomilý!" říkal Jay.
"To jsi říkal i o těch klucích venku." Smála jsem se. "Ale alespoň konečně někdo, kdo má stejný názor!" řekla jsem šťastně.
"Půjčíš mi ho?"
Přikývla jsem, otevřela Jackieho terário a Jay Jacka opatrně vzal do dlaně. "Nemůžu tu s tebou spát já, místo Richieho?" řekl Jay.
"Kvůli Jackovi?" chtěla jsem vědět.
"Noo… je to rozkošná červená žížalka," přiznal.
Rozesmála jsem se. "To víš že jo. Ještě bys mi ho v noci kradl."
"Škoda no," naoko posmutněl.
"Hm. Už tak stačí, Jayi, co o nás napsal Popcorn," prohodila jsem.
Jay vrátil Jacoba a zavřel za ním terário. "Co napsal?"
"Že… vy jste to nečetli? Bylo to v tašce…"
"Ne," řekl.
"Tak pojď," šla jsem mu ukázat fotku z Popcornu.
"Sluší vám to," zareagoval.
"Ale já ti neukazuju mě a Richieho, Jayi! Podívej tady!" zabodla jsem prst na fotku mě s Jayem.
"Ach. Co tam je napsané?" ptal se.
Přeložila jsem mu, že napsali, že Richieho podvádím.
"No to snad není možný! To není pravda!" vyjekl.
"Vždyť já vím, že není!" řekla jsem.
"Co není pravda?" přišel Richo. Rychle jsem reflexně schovala Popcorn za záda.
"Nic z toho!" řekl Jay. Nelhal, jen neřekl celou pravdu. To jsem nepovažovala za lhaní.
"Nic z čeho?" zajímal se Richie.
"Tak… tak mu to raději ukaž." Řekl Jay směrem ke mně.
"Dobře," řekla jsem a neochotně podala Popcorn Richiemu.
"Wow," vydechl, když viděl první stránku s námi.
"Ach ano, to je hezké a dokonce pravda," řekl Jay. "Ale my řešili tohle," ukázal mu tu fotku.
Richie ztuhl. "Co je to?"
"No já-" chtěla jsem to vysvětlit, ale Jay mi skočil do řeči.
"To je po té hádce. Není to tak, jak si asi myslíš. Verča plakala a to jsem tam měl jen tak stát a zírat na ni?" zvedl obočí Jay.
Richie chvilku přemýšlel. "Jo. Já vám věřím. Ale… proč to tedy řešíte, když se nic neděje?"
"Protože kdybychom ti to neřekli a ty bys to objevil, bůhví proč by sis myslel, že jsme ti to zatajili." Namítla jsem.
"Dobře," obejmul mě zezadu kolem pasu, aby viděl na Jaye. "Tak to neřešme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruška(Jessi) Baruška(Jessi) | 19. června 2013 v 8:29 | Reagovat

Už se jim zas roztrhla :D Oni mají pech :-D
No není Richie zlatíčko? Každý kluk by se naštval a dával by si na svou holku pozor :-) Ale,ale Chrisi,to chce klid :D My jsme pěkný bručoun :D Budu se těšit na další dílek :-)

2 LexiChris adminka LexiChris adminka | 19. června 2013 v 20:30 | Reagovat

[1]:: To mají to máš pravdu:-)...To máš čistou pravdu:-)..Neboj se bude v klidu:-)..Hledá se nemo:-)..Jojo je mi to jasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama