46. kapitola - Vodní dýmka

22. června 2013 v 18:12 | LexiChris
Taaaak po 3 dnech vám opět přidávám další díl.
Omlouvám se za to spoždění, ale měla jsem toho hodně. Tak teda aspoň doufám, že se vám díl bude líbit, protože ted se většina dílů bude mluvit jen o Richie a Verči, věřte máte se na co těšit:-). Tento díl nese název "Vodní dýmka". Je to proto, že poté co Richie s Verčou se rozloučí s Izzym a odejdou z jeho pokoje zjistí, že najendou nemají odvoz, proto se rozhodnou zajít si do čajovny. A aby to nebyl Richie aby nevykutil něco nového a zajímavého. Obědná vodní dýmku, jelikož chce zkusti jaké to asi je no a to by nebyla Verča aby se k němu nepřidala že jo. No tak konec mého povídání a přeji příjemné čtení:-).



Název kapitoly: Vodní dýmka
"Wow!" smál se Izzy. Renča na nás koukala s pusou dokořán, ale začaly jí cukat koutky. Bezva, konečně někdo, kdo nás hned od začátku neodsuzuje.
Když Renáta tu pusu nějak nezavírala, nemohla jsem si odpustit nějakou poznámku.
"No Renát, už se vzpamatuj. Tváříš se, jak kdybys tu pusu dostala ty a ne já." Smála jsem se. "Tak moc závidět nemusíš, vždyť svůj předmět na líbání tu máš taky." Zazubila jsem se a kývla hlavou k Izzymu. Jelikož jsem to řekla anglicky, kluci se rozesmáli, ale Renča trochu zrudla.
"Takže já jsem pro tebe jen předmět na líbání?" ptal se Richie naoko naštvaně.
"No jistě, co sis jako myslel jiného?" vtipkovala jsem.
Richie se předstíraně urazil. Byla jsem zvědavá, jak mu to dlouho vydrží.
Do místnosti vstoupil Marc s Louem. Reflexně jsme se s Richiem pustili, i když k tomu nebyl důvod. Prostě reflex.
"No, no, abyste se sebe náhodou nedotkli před námi!" utrousil Marc a my se jen zazubili. "Tak co, Izzýku, jak ti je?"
Izzy se usmál od ucha k uchu. "Výborně. A chci odsud pryč."
"Kdybys tolik nepil, nebyl bys tu teď," zamumlala jsem česky a jediná Renča, která mi rozuměla, po mně hodila naštvaný pohled. No jo, ta když je do někoho zabouchlá, chrání ho jako svůj zrak.
"Co jsi říkala?" zajímal se Marc.
Usmála jsem se. "Nic důležitého."
"Bohužel, Izzy, dříve jak zítra tě nepustí. A navíc - připrav se, že se soukromím se můžeš rozloučit. Jelikož jsme se z hotelu přesunuli k Verči domů, jak mi teď sdělil Marc." Říkal informovaný Lou.
"Opravdu?" podíval se na mě Izzy. I Renča na mě vyjeveně hleděla.
Tak trochu nesměle jsem přikývla.
"Bezva!" uteklo Izzymu.
Lou se zamračil. Asi byl jediný, komu se to nelíbilo. No jo, on se vždycky najde někdo nesouhlasící; a to v čemkoli. To samé když jsme s Luckou a Míšou vybíraly jméno pro naši kapelu a vždycky jedna z nás s navrhlým názvem nesouhlasila. Ale o tom jindy.
Doufala jsem, že to jejich ubytování bylo rozhodnuté, takže snad se to kvůli Louovi nebude měnit.
Chvilku bylo docela trapné ticho. Nikdo nevěděl co říct, čím začít řeč.
"Tak my už půjdem, co?" promluvil Richie a koukl na mě.
"Ok," zareagovala jsem a šla k Izzymu, abych ho na rozloučenou kamarádsky obejmula.
"No tohle," řekl mi potichu do ucha. "Já myslel, že mě nemáš ráda!"
"Taky jsem si to myslela, ale jak se tak dívám, jen myslela." Pošeptala jsem mu a on mě také obejmul. Když jsme s Richiem vycházeli z pokoje, nezapomněla jsem všem zamávat na rozloučenou.
"Tak co teď?" zeptal se Richie venku. "O odvoz jsme asi přišli…"
"No, snad to nevadí. Domů to není zas tak daleko. Maximálně tak dva kiláky," usmála jsem se.
Richie se zamyslel. "Tohle mě na Ostravě uchvacuje."
"Copak?" nechápala jsem.
"Že v Ostravě je tolik různých věcí a míst, ale nic není daleko." Uvažoval.
"Aha. V takovém Berlíně nebo Chicagu to tak není?"
"Ne. No… možná podobně, ale Ostrava se mi fakt líbí. Má svoje mouchy, ale jinak ji začínám mít rád."
"Jsem zvědavá, co řekneš na takovou Prahu… no, já jsem zvědavá na hodně věcí co řekneš." Culila jsem se.
Richie se na mě zvláštně koukl a rychle odvedl téma od Prahy. Nechápala jsem, proč. "Byla jsi někdy u nás v Německu? Nebo v Americe?"
"Ne. Moc necestuju. Byla jsem maximálně v Polsku, Bulharsku a na Slovensku. Jinak furt trčím v starém dobrém - a pro vás donedávna - neznámém Česku." Řekla jsem.
Richie se znovu ponořil do úvah a hodil po mně pohled, který neumím vysvětlit. Prostě zamyšlený. Promluvil až po chvilce. "Nechtěla by ses podívat třeba do Berlína? Ameriky?"
"To víš, že chtěla. Ale nejde to," posmutněla jsem.
"Proč?" nechápal Richo.
"Money, money, money…" zazpívala jsem xD.
Richie se zazubil. "Jé, to bylo hezký, zazpívej mi ještě něco." Odbočil od tématu.
Ušklíbla jsem se. "No to víš že jo," použila jsem ironii.
"Proč ne?" nasadil naprosto nechápavý výraz.
Jen jsem zavrtěla hlavou.
Richie poraženě trhl rameny a vrátil se opět k cestování. "Kde jsme to skončili? Jo, u těch peněz. No, ale já přece myslel… jestli by ses tam nechtěla podívat… spolu s námi."
Vykulila jsem oči. "Vy byste mě… mě chtěli s sebou?" nevěřila jsem svým uším.
Richie jen znovu pokrčil rameny a nasadil sexy pokřivený úsměv.
Vedle sebe v obětí jsme mířili domů po Porubské Hlavní třídě. Když jsme procházeli kolem čajovny, Richie se zasekl a upřel zrak do její malé výlohy.
"Už jsi to někdy zkoušela?" zeptal se mě.
Koukla jsem na věc, kterou myslel. "Ne,"
"A chtěla bys?"
Udiveně jsem se na něj podívala. "No já ano, jen k tobě mi to moc nesedí. Ty jo?"
Vyzývavě se usmál. "Docela jo," přiznal.
"Tak do toho," zatlačila jsem do dveří čajovny.
Sešli jsme úzkou temnou uličkou po schodech kde panovalo lehké přítmí. Sedli jsme si k velmi nízkému stolu na zem; na polštáře.
"Wow," vydechla jsem. I Richie se obdivně rozhlížel.
Přicupitala k nám jakási brigádnice (soudila jsem podle toho, že vypadala tak na šestnáct). Měla minisukni a sluchátka na uších, které si znuděně sundala. "Přejete si?" ve chvíli, kdy si sluchátka stáhla, nás do uší praštila písnička, kterou jsme já i Richie museli důvěrně znát.
"One Night With You," usmíval se Richie.
"Cože?!" zareagovala brigádnice. "No dovol! Ty si myslíš, že já nemám na lepší než jseš ty, ty šampónku?!"
"Ne, ne, on to tak nemyslel!" smála jsem se. Chudák Richie nevěděl, co provedl. "To ta písnička," ujasnila jsem.
"Jo tak, aha. Sorry," řekla.
"Ehm… a ty nevíš, kdo to zpívá? Jestli se teda můžu zeptat…?" zajímalo mě.
Holka vytáhla svůj MP4 přehrávač, jako by to byla ta nejotravnější věc na světe. Pak na něj koukla. "Nějací ú es pět."
Aha. Tak nějací ú es pět. To zní fakt hezky. Kdyby jen věděla, že jeden z těch ú es pět tady před ní sedí, a ona mu nadává… šlo poznat, že náhodou narazila na jejich písničku, která se jí zalíbila, ale neví nic o těch, kdo to zpívají. Dokonce asi ani jak vypadají, jelikož si myslím, že by Richieho poznala.
"Tak co si přejete?" zopakovala netrpělivě.
Richie se zářivě usmál a ukázal na výlohu.
Brigádnice si nás dva změřila pohledem. "Dobře. Bude to vše?"
"Ano," řekl Richie. Brigádnice odešla někam dozadu.
"Jsi si jistý?" zeptala jsem se Richieho.
"Děláš, jako bychom se chystali skočit z mostu. Ale ano, jsem si jistý. Ovšem ptám se na totéž," usmál se.
"Taky jsem," nezaváhala jsem.
O pár minut později už k nám mířil jakýsi chlápek a v ruce měl věc, co jsme si objednali.
Hodil to nějak do provozu, pak nás s tím nechal o samotě.
Byla to vodní dýmka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama