48. kapitola - Smutný Chris

26. června 2013 v 20:36 | LexiChris
Název kapitoly: Smutný Chris
Soundtrack: Endless Feeling,
Us5
Stála jsem někde na louce. Ani nevím, jak jsem se tam dostala. Kdesi v dálce ke mně šel Richie. Měl lásku v očích a zářivý úsměv. Teplé sluneční paprsky dopadaly na jeho blonďaté vlasy, které se zlatě leskly. Byl to krásný pohled, ale najednou se něco stalo. Za Richiem se objevil Chris a… ošklivě Richieho praštil. Vykřikla jsem. Richie se zmateně sbíral ze země, ale to už mu Chris dával další ránu; tentokrát ho kopnul do břicha.


"Přestaň!" křičela jsem a do očí se mi hrnuly slzy. Co se to dělo? Chris se na mě krátce otočil. V jeho očích jsem viděla hroznou žárlivost a touhu.
Najednou jsem nevěděla, koho litovat víc. Oba trpěli. Richie měl fyzickou bolest, ale Chris psychickou. Chtělo se mi řvát bezmocí na celý svět. Už jsem nevěděla, jak dál.
Mezitím se už Richie vzpamatoval a začal Chrisovi vracet rány. Myslím, že Richie nevěděl, proč ho Chris mlátil, ale prostě se bránil.
Obloha se obrovskou rychlostí zatáhla, ozvalo se zahřmění a začaly padat kapky vody. Udělala se hrozná tma a ti dva rvoucí se kluci šli vidět téměř jenom když se zablýsklo.
Rychle jsem se rozběhla k těm dvěma. Rány tam u nich padaly jako nynější déšť. Vlítla jsem mezi kluky s tím, že je zastavím, ale oni byli zrovna napřáhlí k úderu a nestihli to zabrzdit, takže pěstí jsem dostala já a to z každé strany. Zařvala jsem, protože jsem očekávala hroznou bolest, ale ta nepřišla…
"Verčo! Vzbuď se, Verčo! Veru!" třásl se mnou někdo.
Polekaně jsem otevřela oči a rozhlížela se. Ležela jsem ve své posteli, ve svém pokoji. Nade mnou byl skloněný Chris a tvář měl zkřivenou strachem. Přestal se mnou třást, jak uviděl, že jsem otevřela oči.
"Kde je Richie?!" vypálila jsem téměř hystericky a už jsem se zvedala.
Chris mě za ramena zatlačil zpátky do postele. "Uklidni se! Richie spí vedle, nechtěl tě budit, ale byl unavený. Nevím, co se ti zdálo, ale všechno je v pořádku." Uklidňoval mě.
Pomalu mi začalo docházet, že to byl jen sen. Nic víc, pouhej, blbej, nerealistickej sen. Uvědomila jsem si, že jsem hrozně zpocená. "Ach, Chrisi, já se tak bála…" vylívala jsem si srdíčko a začala jsem mít zamlžený pohled. Byl to tak živý sen.
"Chris mě hladil po vlasech. "Už je to dobré," konejšil sametovým hlasem.
"Co tady… co tady vlastně děláš?" zlomil se mi uprostřed věty hlas.
"No… já jsem byl s Vinniem u Lucky a Míši. Moc mě to tam nebavilo, tak jsem odešel," odvrátil pohled. Šlo poznat, že něco skrývá. "Zazvonil jsem a otevřel mi Mikel s tím, že všichni jsou unavení a spí. Pak s Terkou, která tu už byla, někam odešel. Já si vzal housku a když jsem ji dojedl, slyšel jsem z tvého pokoje výkřik. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem sem šel. Ty jsi spala, ale hrozně jsi sebou cukala. Začal jsem na tebe mluvit, ale ty nic. Byla jsi hodně bledá. Dostal jsem strach a pak jsi najednou vykřikla 'Přestaň!'. nevěděl jsem, jestli mluvíš ze spaní, nebo to říkáš mně. Snažil jsem se tě všelijak probudit; nešlo to. Tak jsem s tebou trochu zatřásl, ty jsi opět zakřičela, ale už jsi se probudila. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál," vyprávěl Chris jak seděl na kraji postele a já ho jen šokovaně sledovala. Chris měl o mně strach? No, vysvětlovalo to ten jeho vyděšený obličej, který jsem viděla po probuzení.
"No, víš, já to 'Přestaň!' opravdu křičela na tebe. Akorát že v tom snu," říkala jsem.
Chris na mě smutně koukal. "Tobě se zdají o mně zlé sny?"
Odvrátila jsem pohled. "Tohle byl první. A nebyl jsi tam jen ty. I Richie tam figuroval…"
Chris mě zarazil. "Nech mě hádat. V tom snu… jsem začal mlátit Richieho, co?" koukl na mě zvláštním pohledem.
Vyvalila jsem na něj oči. "Jak to víš?" zděsila jsem se, že to Chrise teď napadlo, protože už někdy uvažoval o tom, že Richieho zmlátí, nebo něco takového.
Ale Chris jen trhl rameny. "Prostě jsem si to dal dohromady s tím, jak jsi vykřikla 'Přestaň!'."
"Aha," trochu jsem si oddechla. "Já už myslela, že mi řekneš, že tě už párkrát napadlo zbít Richieho,"
Chris se trochu smutně, ale upřímně usmál. "To ne. Takový nejsem, neboj se. Richieho ti nechám celého." Sehnul se a dal mi pusu na čelo.
"Ehm… Chrisi? Můžu se tě na něco zeptat? Proč jsi odešel od Vinnieho, Lucky a Míši?" říkala jsem váhavě.
Chrisovi zmrzl úsměv na rtech a objevily se mu znepokojivé vrásky. "Říkal jsem přece, že mě to tam nebavilo-"
"Já vím," přerušila jsem ho. "Ale ono v tom je něco víc. Já to na tobě poznám."
Zvedl překvapeně obočí. "Poznáš to na mně?"
S vážnou tváří jsem přikývla.
Chris vzdychl. "Máš pravdu. Je v tom něco víc."
"Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš," dodala jsem.
"Nechtěl jsem to říkat nikomu. Nikdy svoje problémy nikomu nevyprávím, stejně to nikoho nezajímá. Ale… tobě bych to chtěl říct. Tobě věřím." Přiznal. Docela mě tím zaskočil.
"Ale Chrisi," říkala jsem překvapeně. "Klukům nevěříš? Určitě je zajímají problémy jejich kamaráda,"
"Ale jo, věřím, ale… oni jsou kluci. Nevím, jestli by mě správně chápali."
"Ach tak. Vím, jak to myslíš. No… tak povídej." Pobídla jsem ho.
"Můžu?" zeptal se Chris a ukázal vedle mě.
Lehce jsem se pousmála. "Pojď," posunula jsem se víc ke zdi a Chris si lehl vedle mě na postel, ruce si založil za hlavou.
"Jak jste s Richiem odjeli, Vince navrhl, že se staví za Luckou. Chtěl, ať jdu s ním, že bych se prej mohl dát dohromady s Míšou. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem s Vinniem šel. Cestou mi furt básnil o Lucce. Vincent je fakt zabouchlej. Pak, skoro jakoby to tušil, u Lucky byla i Míša. Pozvaly nás dovnitř. Tam se na sebe Vince a Lucka furt culili. A Míša… Šlo to poznat, ta se mě snažila sbalit." vyprávěl Chris lehce smutným tónem. I když byl asi psychicky na tom dost špatně, mně s líbilo jen tak vedle něj ležet a poslouchat jeho hlas.
"U Lucky jsme začali hrát takovou nějakou pitomou hru. Museli jsme se rozdělit do dvojic a jedna dvojice šla do nějakého jiného pokoje, zatímco ten druhý pár je pak musel najít a uhodnout co tam dělali, nebo já už nevím, já to moc nepochopil. Každopádně to byla úplná kravina. Vince mě schválně dal s Míšou a přitom na mě furt mrkal a házel pohledy jako: 'Neboj, já tě s Míšou dám dohromady, uvidíš!' a tak dále. Já jen tiše trpěl, protože…" Chris se odmlčel a vzdychl. "… protože mě Míša nijak nepřitahuje."
Ach, bylo mi Chrise docela líto… Nemohla jsem si odpustit otázku. "Můžu tě přerušit?"
"Ano?"
"Víš… když o Míšu nemáš zájem, proč to Vincemu neřekneš? Myslím, že pak by vás už nechal být," říkala jsem opatrně. Chrisova reakce mě ale zaskočila.
Prudce se posadil. "Zadrž! Ty to nesmíš nikomu říct!"
Trochu jsem se ho lekla. "Klid, Chrisi. Já neřekla, že to budu někomu vyprávět. Jenom, že ty bys měl…"
Zase si lehl, tentokrát ruce nechal volně podél těla. Měla jsem pocit, jakoby mi něco sevřelo ruku, ale asi se mi to jen zdálo… "Nikdy jsem svoje starosti nikomu neříkal a zavádět to nehodlám. Ty jsi výjimka, která potvrzuje pravidlo."
"Jak chceš." Řekla jsem krapet zklamaně. "Omlouvám se, nechtěla jsem tě rozzlobit."
"V pořádku. Můžu pokračovat?"
"Jen do toho."
"Celou dobu se tam Míša o mě třela, smála se všemu, co jsem řekl a tak. Však to určitě znáš. No… a v té hře pak přišla na nás řada. Vince s Luckou byli v obýváku a mě Míša zatáhla na zhaslý záchod. Tam nás prý neměli najít. A… najednou se tam po mně začala sápat. Líbala mě. Já… jsem se ji snažil nějak opatrně odstrčit, ale byla na mě fakt přilepená. Nakonec jsem musel použít trochu sílu. Pak Vince s Luckou otevřeli. Fakt jsem tu hru nechápal, ale ti dva byli hrozně šťastní, že nás našli. Potom jsem se vymluvil na to, že mě rozbolela hlava a šel jsem domů. Vinnie tam zůstal. Tady mi otevřel Mikel a dál už to znáš." Chris dlouze vydechl. Brala jsem to tak, že už skončil.
"Nikdy jsem tě neslyšela tolik mluvit," přiznala jsem.
Chris se jen pousmál.
"Chceš znát můj názor?" zeptala jsem se.
"Asi ano,"
"Měl bys to někomu říct."
Nechápavě se podíval. "Řekl jsem to tobě."
"To ano a jsem ráda, ale… já s tím nic moc nenadělám. Nechceš, abych to řešila, to zaprvé. A zadruhé, stejně bych se do toho neměla plést, ani kdybys to chtěl. Vůbec, Chrisi, nevím, jak ti mám pomoci."
"To bude v pořádku," přesvědčoval mě. "Já to nějak zvládnu," z jeho slov jsem poznala, že už to nechtěl probírat.
"Dobře, Chrisi. Tak… já se půjdu osprchovat. Z toho snu jsem hrozně zpocená," oznámila jsem mu a už jsem chtěla vstát. Ovšem, něco jsem si uvědomila. Chris mě držel za ruku. Všimla jsem si toho až teď.
"Chrisi? Jak dlouho mě držíš?" zeptala jsem se váhavě.
"Už docela dlouho," řekl a pustil mě.
Vzdychla jsem a zavrtěla hlavou. Pak jsem vstala, vzala si ručník a šla se - dnes již podruhé - osprchovat. Bylo skoro šest večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama