Kapitola 25. - Pocit

19. června 2013 v 20:35 | LexiChris
©Lightie Big City Life av.
Řeknu vám, že jsem strašně nadšená, že jsem napsala další díl BCL. Takže abychom si připomněli co se v příběhu v poslední době událo.
Richie slavil svoje sedmnácté narozeniny a Lucy se nemohla zbavit Johna, proto se z klubu vytratili. Richie ji donutil vzpomínat na svou minulost, protože jí zavedl na místo, které Lucy připomínalo její dětství a staré přátele, kteří jí zradili. Jak to všechno bude dál? Dozvíte se to jen tady :)




Pocit

Druhý den po oslavě Richieho narozenin jsem se cítila vážně divně. Buď kvůli tomu, co se stalo, anebo to bylo také tím, že mi bylo opravdu špatně. Hned ráno jsem si měřila teplotu a měla jsem 38,5. Vážně jsem se cítila špatně. Bylo pondělí, ale už nemělo ani cenu jít do školy. Tak jsem zůstala doma. Moje máma by mi to stejně zatrhla. Celý den jsem se nezmohla na nic jiného, než jen spát, anebo čučet do stropu. Docela jsem se divila, že mi chybí být ve škole. Chyběla mi Chloe, Andrew a dokonce i trošku Richie. Jako kdyby mi bylo špatněji ještě víc. Jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Hned po tom co jsem podřimovala, tak jsem slyšela, jak někdo jde po schodech. Ten dotyčný zaklepal na dveře a já jsem jen řekla, ať jde sem. Hrozně jsem se lekla, když se ve dveřích objevil on. Richie. Jen se na mě usmál. Určitě jsem vypadala příšerně, rozcuchané vlasy a v mém pyžamu.
,,Heh, dobrý ráno." Zasmál se.
,,Co tu děláš?" Vychrlila jsem na něj místo pozdravu.
,,Chloe mi dala pro tebe úkoly, ať ti je přinesu, když jsem tvůj soused." Položil mi na stůl štos nějakých papírů. Jen jsem si povzdychla. Ta Chloe. Určitě to udělala naschvál, že sem poslala Richieho.
,,Co ti jinak je?" Zeptal se mě a posadil se na okraj mojí postele.
,,Nic moc, jen mám teploty a motá se mi hlava." Řekla jsem suše.
,,No páni. Dneska jsem se chtěl zastavit za Johnem a tomu bylo něco podobnýho. Aby to takhle nebyla nemoc s názvem láska." Rýpal do mě a já se začala vztekat. Jak ho to mohlo napadnout? Zamilovaná do Johna? Pche. Těžko.
,,Hej, klid." Řekl, ale to už mu na obličej přistál můj polštář. A pak další a nakonec jsem po něm hodila ještě pár plyšáků. Začala jsem se smát jeho výrazu.
,,Tos neměla dělat." Procedil skrz zatnuté zuby, popadl ty polštáře, které jsem po něm hodila a oplatil mi to. Teď jsem byla určitě ještě rozcuchanější než předtím. Nakonec se z toho doslova stala polštářová bitka. Ovšem do tý doby, než jsem se zvedla a zamotala se mi hlava a přitom jsem Richieho strhla s sebou, že mu to podklouzlo na podlaze a spadl vedle mě na postel. Chvilku jsme se ještě smáli a pak jsme na sebe jenom zírali.
,,Ehm... To vypadá dost divně." Poznamenala jsem, když jsme tam tak leželi.
,,Víc než divně. John by za to se mnou asi pěkně dlouho nemluvil." Poznamenal a na to se zase usmál. Rychle se z postele zvedl.
,,Doufám, že jsem ti aspoň trošku zlepšil náladu." Uhlazoval si vlasy, jak byly rozcuchaný.
,,Jo, určitě. Díky. Snad se to brzy zlepší a půjdu do školy." Odpověděla jsem.
,,Mám od tebe pozdravovat Johna?" Zaculil se na mě s tím svým škodolibým obličejem.
,,Ne, to je dobrý." Protáhla jsem poslední slovo a přitom jsem si uvědomila, že jsem se trochu červenala. Já s Johnem nechci nic mít. Takovýho kluka jsem nepoznala už dlouho, takovýho, který za mnou chodil jako ocásek.
,,Fajn. Tak se měj. Ahoj." Naposledy se usmál a zmizel ve dveřích. Ani jsem to nějak nezaregistrovala, ale všimla jsem si, jak jsem si prudce oddychla, když odešel. Snad to nebyla nervozita z toho, že tam byl. Protože to nikdy nevěstí nic dobrého. Ale vážně jsem mu byla vděčná, že přišel. Opravdu mi zlepšil náladu. Je to prostě veselý člověk. Možná ode mě bylo fakt rozumný přistoupit na to kamarádění. Říkala jsem si v hlavě, když jsem došla k oknu, abych zatáhla. Byla už úplná tma. Najednou jsem si to uvědomila. Zítra už je posledního listopadu. A pak začíná snad ten pro mě nejlepší měsíc. Prosinec. Vánoce, pohoda, dokonce se méně hádám s lidmi, prostě jsem celkově trošku milejší. Vsadím se, že téhle nálady Richie využije. A nejen on. Znovu jsem si lehla na postel a pustila si film Percy Jackson - Zloděj blesku. Je to snad jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Navíc je Logan vážně hezkej. Zase jsem začala fantazírovat. Jaké by to asi bylo, kdyby on byl můj soused? Jenže se to nestalo, rychle jsem to vymazala z hlavy. Navíc i když si to nechci přiznat, tak v koutku duše bych si určitě vzpomněla na svého bývalého idola Richieho a bolelo by mě, že by tu nebyl on. Bože, vážně jsem řekla, že by mě to bolelo? Co se to se mnou sakra děje? Já vážně musím být nemocná. Zhluboka jsem se nadechla a ponořila se znovu do filmu. Když film skončil, tak jsem se šla osprchovat, najíst a pak znovu spát. Prospala jsem dneska skoro celý den, tak jsem nebyla vůbec unavená. Jen jsem si pořád přehrávala scénku z toho momentu, kdy mi sem Richie přinesl úkoly, polštářovou bitvu a dokonce jsem si vzpomněla i na to, jak spadl na mou postel, přesně na to místo, kde teď ležím. Nechápala jsem, jak jsem se mohla v té chvíli chovat tak normálně, jako kdyby reakce, kterou jsem na ten pád měla mít přišla až při té vzpomínce. Divoce se mi rozbušilo srdce, byla jsem určitě rudá až po kořínky vlasů. No jsem ráda, že jsem takhle vlastně nereagovala. Určitě by si myslel bůhví co. Rychle jsem začala myslet na něco jiného, třeba na to, že si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy hrála na kytaru, musím si to procvičit. Ovšem ne teď. Dokonce, i přesto, že jsem říkala, že nejsem utahaná, tak mě moje vyčerpávající myšlenky uspaly a mně se jak jinak zdál sen. Ani tam mi nedal můj drahý soused pokoj. Řekněme, že se mi v tom snu přehrála celá ta scénka, jak přišel, ovšem s krapet jiným koncem. Snad si to už domyslíte. Prudce jsem s sebou trhla a tím se vzbudila. Opravdu se mi to zdálo!? Bože ne, tohle se mi vždycky zdávalo tak před několika lety, když jsem byla jím posedlá. To snad ne, to snad ne. Co jen budu dělat? Proč on!? Proč se mi nemohlo sakra zdát o někom jiným? Dokonce i toho Johna bych tam brala. Jak se teď Richiemu můžu podívat do očí, aniž bych si vybavovala ten sen, který se mi před chvilkou zdál? To jak jsme se k sobě přiblížili a- No radši nic. Nechci na to myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruška(Jessi) Baruška(Jessi) | 22. června 2013 v 16:04 | Reagovat

Nádherný film :-) Jistě že domyslíme :D Dokonce i něco víc,my máme dobrou představivost :D Jo,jo holka přiznej si to :-) Tak hlavně,že je to oboustranná láska :-) Jak pořád zmiňuje Johna :-D žárlivec :-D Budu se těšit na další dílek :-)

2 LexiChris adminka LexiChris adminka | E-mail | Web | 23. června 2013 v 19:37 | Reagovat

[1]:: Tak to máš recht:-)...To máš to je fakt:-)...Přesně tak přiznej:-)..To je hlavní to je fakt...On je žárlivec a ona ho tím Johnem pořádně dráždí...To mě těší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama