Kapitola 26. - Výzdoba

22. června 2013 v 18:07 | LexiChris
©Lightie Big City Life av.
Opět menší přeskočení času v této povídce. Jelikož jsou tam o pár měsíců opožděnější než my tady, tak jsem se rozhodla tam dát už prosinec. Není to tak velký skok. Minulý díl se odehrával předposledního listopadu =D Takže jsem to jen přesunula na dobu před Vánoci. Lucy a Richie budou donuceni pomoci svým tatínkům s výzdobou domu. Budou věšet žárovky a různé další dekorace. Ovšem... Bude tento díl jen o ozdobách, nebo o menším škádlení? =D Nechte se překvapit. Stačí zase popřát: Hezké čtení :)



Výzdoba

Od toho dne, co se mi zdál ten divný sen s Richiem uběhlo už pár týdnů. Škola nám skončila a my jsme měli už Vánoční prázdniny dřív, než jsme je mívali v české republice. Divila jsem se sama tomu, že po tom snu jsem si s Richiem dokázala povídat zase jako kamarádka. Už jsem se bála, že se mu zase začnu nechtěně vyhýbat. Jedno ráno, když jsem se vzbudila v mojí obvyklou dobu - okolo jedenácti hodin, tak jsem se šla nasnídat a tam už snídal i táta. I on měl volno z práce. Složil noviny, které četl a podíval se na mě takovým divným pohledem - jako kdyby něco chtěl.
,,Co je?" Řekla jsem namísto pozdravu a sedla jsem si na židli vedle něj.
,,Budu potřebovat tvou pomoc." Oznámil mi a usmíval se.
,,S čím?" Podivila jsem se a usrkla si čaje.
,,Všichni už vytahují zdobení na Vánoce. Také jsem něco přikoupil, takže mi to můžeš pomoci. Máma bude hlídat George." Pokračoval a já si jen povzdechla. Jít do té zimy? Dlouho jsem nebyla venku, z toho tepla se mi nechtělo.
,,Taky se musíš vyvětrat. Jsi bílá jak stěna už odmalička, ale teď si pobledla ještě víc." Zasmál se. To je fakt 'sranda'.
,,No jo. A kdy začneme pracovat?" Vzdala jsem se a tentokrát jsem se ptala já.
,,Asi ve čtyři odpoledne. To bychom do večera měli stačit." Byla jsem fakt ráda, že ho nenapadlo jít zdobit vilu hned. Po snídani jsem se zase odplazila do svého pokoje a jako vždy jsem zapnula notebook. Jen jsem zkontrolovala e-mail. Pár oznámení z facebooku, které mi nepřestávají posílat i když jsem potvrdila, že oznámení dostávat nechci a také e-mail od Chloe a Andrewa. Jen mi přáli hezké svátky a ptali se mě, kdy budu chtít jít ven. Odepsala jsem jim, že s nimi půjdu asi den před Vánocmi. Což je pozítří. Po zkontrolování mailu jsem se zmohla jen na to, že jsem se natáhla na posteli a dala si do uší sluchátka a poslouchala své oblíbené songy. Nebýt výzdoby, tak jsem prolenošila celý den. Celou dobu jsem zvažovala, jaké plus má to, že půjdu pomoct tátovi. Nakonec jsem došla k závěru, že to není tak špatný nápad a docela jsem se zase těšila, až se mě naprosto zmocní ta Vánoční nálada. Od té doby mi hodiny utíkaly jako voda a už jsem se soukala do teplého oblečení, abych šla s tátou ven.
Přinášela jsem krabice se světýlky a jinými ozdobami až nakonec jsem zjistila, že nemám co dělat. Táta mě pověřil jednou věcí - měla jsem vylézt na střechu a umístit tam nějaké dráty. Hned jsem mu odpověděla ne - přece ví jaký panický strach mám z výšek. Ale pak jsem si představila co se může stát tátovi, kdyby tam vlezl a najednou jsem tam radši ochotně vylezla sama. Pořád jsem si opakovala:,,Nedívej se dolů." ale nepomáhalo mi to. Už párkrát jsem tam podklouzla a myslela jsem si, že se zabiju.
Už jsem tam chňapala po nějakých drátech, když mě z toho vyrušilo klepání na okno. No jasně - byl to Richie, můj soused. Neuvědomila jsem si to, ale vlastně jsem byla na střeše, na straně, kde je můj pokoj. Takže Richie celý to moje divadýlko viděl z jeho pokoje. A měl z toho ohromnou legraci, jak nemotorná jsem byla. Už mi lezl krkem to jeho posmívání. A to jsem ho ani neslyšela přes to sklo. Sehnula jsem se, abych nabrala hrstku sněhu do ruky, vytvořila jsem z ní sněhovou kouli a hodila mu jí výhružně do okna. Jenže ještě než se to stalo, tak Richie otevřel okno, tak se mu sníh rozprskl přímo na tričku.
,,Tos nemusela." Poznamenal kysele a já se samolibě usmála.
,,To máš za to vysmívání." Zakřičela jsem na něj. Richie ze sebe jen setřásl ten sníh a chtěl si povídat dál. Jen jsem si povzdechla. No co, třeba zapomenu, že jsem na střeše, několik metrů vysoko a stačí jednou podklouznout a je po mně.
,,Já jdu taky pomoct tátovi na střechu a prej pomůžeme i vám, maj to domluvený." Usmál se a soukal se už do mikiny a do bundy.
,,Bezva, ale na střeše budeš ty. Já to tady dodělám a slezu dolů... Nějakým způsobem." Strachovala jsem se, protože jsem neuměla ani slézt.
,,Neboj, já ti přijdu na pomoc." Poznal ten výraz v mé tváři.
,,Nemusíš si hrát na supermana." Poznamenala jsem, ale to už se jen usmál a zavřel okno. Po pěti minutách jsem ho viděla, jak vyšel ven. Tátové se chvilku domlouvali a pak uznali za nejlepší, že nejdřív uděláme náš barák a pak společně ten jejich. Richie automaticky vylezl za mnou nahoru, toho jsem se bála. Bez problému přilezl až ke mně a sedl si stejně jako já.
,,Nastydneš." Oznámil mi.
,,Nemocná jsem už byla. A navíc se bojím vstát." Odpověděla jsem. Richie se zachichotal a vstal, pak mi podal ruku.
,,To nechceš udělat. Spadnu na tebe a zabijeme se oba. Věčná škoda." Varovala jsem ho.
,,Já jsem zvyklej na nebezpečí." Zasmál se, nevím proč jsem to dělala, tu ruku jsem mu podala. Jenže pak si ze mě udělal srandu. Schválně mi podkopl nohy, že jsem podklouzla, naštěstí mě chytil.
,,Ty jsi blbej!" Rozdýchávala jsem to. Až pak jsem si uvědomila, že nejen slyším jak se směje, ale slyším i tlukot jeho srdce. Všimla jsem si, v jaké jsme to zase pozici. On mě objímal! Rychle jsem se odtrhla, ale na to zase zavrávorala. Richie se smál ještě víc, že se nás pak ptali tátové, co je tam tak vtipnýho. Kašlala jsem na něj a snažila jsem se přeplazit nějak na druhou stranu, protože tam byly další dráty.
,,Přiznej si to, že beze mě to nedáš." Zasmál se a natáhl znovu roku.
,,Už ne!" Nahlas jsem polkla, když jsem si vzpomněla na to, jak jsem se lekla, když mi podkopl nohy. Richie jen nesouhlasně zamlaskal a stejnak ke mně přišel a pomohl mi se dostat na druhou stranu, pak už jsme naštěstí mohli slézt dolů. Tenhle den bude ještě zábavný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruška(Jessi) Baruška(Jessi) | 22. června 2013 v 19:12 | Reagovat

v 11 hodin snídat,nechápu,spíš brzy obědvat ne? :-D Ale jako super plán Richie,jak dostat holku do náručí :-D On to měl všecičko naplánovaný,dávej si na něho bacha Lucy :-D Super,bezva dílek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama