Kapitola 27.-Sbližování

24. června 2013 v 17:42 | LexiChris
©Lightie Big City Life av.
No jednou to prostě přijít muselo =D Ať chtějí nebo ne, tak se začínají pomalu sbližovat. Ovšem si to budou vykládat jako velké kamarádství. Ani jeden si neuvědomuje, že je v tom něco víc. Ale to bych nebyla já, kdybych povídku od základního přelomu tolik nezdržovala xD Tenhle díl přišel docela dost brzy že? No tak pěkné čtení a prosím o komentáře. Tento díl je z pohledu Riche! xD





Sbližování

Ten den, co jsme věšeli ozdoby na domy - jsem se dost bavil. Konec konců, byla sranda Lucy děsit. Další věc, kterou jsem o ní nevěděl - bojí se výšek. V poslední době u ní odhaluji nové a nové věci a pořád si neumím představit, jak jsem o ní mohl někdy říct, že je náladová. Náhodou je to fajn holka. Jak jsem mohl být tehdy tak slepý? Moje myšlenky mi vířili hlavou, zatímco jsme už při stmívání dělali ještě nějaké poslední úpravy. Teď jsem tu ovšem byl s Lucy sám. Otcové odjeli do obchodu zakoupit ještě něco. Zapomněl jsem co. Lucy tentokrát dělala na zemi. Dávala na verandu nějaké věci. Já jsem byl na střeše a sem tam jsem se musel usmát jejímu zadumanému výrazu, když jí něco nevycházelo. Bylo delší dobu ticho, tak jsem chtěl nahodit řeč.
,,Nechceš si to vyměnit? Jít na střechu?" Provokoval jsem jí s úsměvem a ona na to jen protočila oči.
,,Jen tam hezky buď, když si takovej hrdina." Mávla rukou a šla do jejich garáže pro nějaké další ozdoby. Když se vrátila, tak jsem už přelezl na stranu, kde je žebřík, když v tom se ďábelsky zasmála a žebřík mi vzala.
,,Hele Luce, to není sranda." Napomenul jsem jí s vážným obličejem, který mi stejně dlouho nevydržel. Chvilku jsem jí tam přemlouval, nemůže mě tu nechat věčně. Až pak jsem najednou zpozoroval na jedné straně střechy, že je obrovská hromada sněhu, kterou odmetal Bobby s tátou předevčírem. Ještě na to napadl čerstvý sníh. Ta hromada byla jen pár metrů pode mnou. Tak jsem jí začal strašit.
,,Jestli mi ten žebřík nedáš, tak skočím." Zasmál jsem se nad tou představou.
,,Nevyhrožuj mi. Ty víš, že to neuděláš." Opovrženě se uchechtla.
,,O co?" Pozvedl jsem obočí a jí ztuhl výraz na tváři.
,,Neblbni. Nedělej si ze mě srandu. Je to pitomost. Počkej, dam ti ten žebřík." Otočila se zády a už šla pro žebřík, ale já to nechtěl vzdát. Najednou skok ze střechy nebyl tak špatný nápad.
,,Počkej!" Zarazil jsem jí a ona na mě zvědavě pohlédla, ,,Vsadíme se. Jestli skočím, tak..."
,,Tak?" Zeptala se. Chvilku jsem přemýšlel, než jsem jí odpověděl. Věděl jsem, že pro ní největší utrpení bude se mnou jít někam ven, protože ze mě byla trošku stále v šoku. Přece se zná s Richiem Stringinim, jejím idolem, který je náhodou její soused.
,,Půjdeš se mnou ven." Ani jsem to nedořekl a hned začala protestovat.
,,To nemyslíš vážně. To je pěkná hovadina." Kroutila se nesouhlasně hlavou.
,,A když neskočím, tak... Něco vyber." Navrhl jsem.
,,Když neskočíš, tak mi budeš dělat úkoly z chemie celý školní rok."
,,Já po tobě chci jen jeden den, aby jsi šla se mnou ven a ty chceš dělat úkoly celý školní rok?"
,,Stejně neskočíš, takže to vyhraju." Pokrčila rameny.
,,Fajn, sázky se zvyšují, můžu tě vytáhnout tedy ven, kdy budu chtít." Věděl, jsem, že skočím.
,,Ts." Odfrkla si, ale nemohla nic namítnout, bylo to fér, ,,Pitomá sázka." zamumlala.
,,Už se to nedá vzít zpátky!" Zavolal jsem na ní. Jen si povzdychla. Už chtěla dojít pro žebřík, ale já mezitím došel ke straně, kde je halda sněhu a ona mě divně pozorovala. Zhluboka jsem se nadechl, protáhl se a prostě jsem skočil. Lucy vytřeštila oči - skočil jsem. Sázku prohrála. Jenže když jsem padl do sněhu a skutálel se na zem, tak rychle přiběhla.
,,Richie!" Zavolala na mě a spadla vedle mě, ,,Je ti něco!?" vyjekla a já jsem otevřel oči a začal se smát. Ten její výraz byl k nezaplacení.
,,Ty debile! Nemyslíš, že jsi mě dneska děsil už dost?" Začala mi nadávat a hodila mi sníh za krk.
,,Přiznej to, bála jsi se o mě." Zvedl jsem se a zasmál se. Lucy zrudla.
,,Nebála. Bála jsem se, že prohraju sázku a prohrála jsem." Povzdychla si poraženě.
,,Zítra jdeme ven." Prohlásil jsem šťastně a Lucy zaskřípala zuby. Potom se tátové vrátili z obchodu a Lucy se mnou nemluvila. To jsem jí s tím tolik naštval? Když už jsme chtěli všechny světla zapojit, tak nesvítili. Povzdychli jsme si a tátové nás poslali k Lucy domů, protože tam byla i moje rodina. Ještě to tam nějak zpravovali. Lucy odhodila v předsíni bundu a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje. Pozdravil jsem mámu Lucy, která mě očividně měla ráda a pak jsem šel za ní. Lucy seděla u okna a už se chystala, že zapne notebook. Hněvivě si mě měřila a pak mě nechala být. Sedl jsem si na postel a pořád jsem si kladl otázky, co jí asi řeknu. Pak mě to napadlo.
,,Pověz..." Promluvil jsem a Lucy vzhlédla, ,,Co sis popravdě myslela, když jsi mě viděla skákat a věděla jsi, že to myslím vážně?"
,,To co jsem ti říkala." Procedila skrz zuby, ale pak si povzdechla, protože poznala, že jí to nežeru, ,,Popravdě jsem si myslela, že se ti něco stane a že to bude moje vina, protože jsem ti nedala ten žebřík." řekla poraženě.
,,Páni, takže Lucy je přece jenom citlivka." Zauvažoval jsem nahlas a ona po mně hodila polštář.
,,Co by si dělal ty, kdybych místo tebe na tý střeše byla já?" Zeptala se a já nevěděl, co říct.
,,Hmm... Asi to co ráno. Když jsem se koukl z okna a viděl tě balancovat na tý střeše, tak jsem se rozhodl ti jít pomoct. Takže bych to udělal i v tý situaci." Zadrmolil jsem rychle, ale ona vše slyšela.
,,To jak si mi přišel na pomoc bylo hezký." Přiznala a přikývla, ,,Ovšem do tý doby, než jsi mi podkopl nohy. Pak jsem na tebe byla nabroušená."
,,Haha. Bylo to vidět." Odsouhlasil jsem jí to. Ten večer jsme si ještě začali normálně povídat. Třeba to zítra bude ok. Když půjdeme ven. Jak jsem říkal. Je v pohodě. Je fajn o ní vědět zase něco víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruška(Jessi) Baruška(Jessi) | 24. června 2013 v 18:41 | Reagovat

ooo,krásný dílek :-) Takový miloučký :-) No byla pokakaná strachy Richie nemysli si :D a ty by si vypadal daleko hůř,kdyby jste si to vyměnily. A jááá tám cítím lásku :-)

2 LexiChris adminka LexiChris adminka | 25. června 2013 v 19:45 | Reagovat

[1]:: To mě těší že se ti líbí:-)...To víš že byla:D...No to ona neví :D..Cítíš dobře:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama