Kapitola 28. - Rande?

26. června 2013 v 20:35 | LexiChris
©Lightie Big City Life av.
Smůla co? Ještě jsem vás dneska nepřestala otravovat =D konečně jsem napsala další díl, který jsem slibovala. Jak jste někteří viděli v minulým díle, tak Lucy prohrála sázku s Richiem a teď s ní musí jít ven. Ovšem dokud jí nepotká pár lidí a nezavolá to Chloe, tak jí nedojde, že to ostatní lidé berou jako to, že spolu randí. Tohle si přece ani Lucy a ani Richie nenechají líbit. Jsou přece jen 'kamarádi'. Blíží se Vánoce a tím pádem i víc sbližování nejen s rodinou. A už nic nevyzradím. =) Přeji pěkné čtení. Nenudím vás? =D ♥



Rande?

To ráno, kdy jsem se vzbudila s pocitem, že dneska pro mě Richie určitě přijde a vytáhne mě ven, tak jsem musela zavolat Chloe a vše jí vylíčit. Z neznámého důvodu se pořád chichotala a jindy mě zase brala smrtelně vážně. Radši jsem podivný hovor ukončila a šla se převléct. Vzala jsem si jen úzké džíny, tričko a přes to můj oblíbený dlouhý tmavomodrý svetr. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, takové, jaké jsou. Sešla jsem se dolů nasnídat a v obýváku vedle kuchyně seděl na gauči táta a pozoroval mě.
,,Kde je máma?" Podivila jsem se najednou.
,,Přece víš, že je každý den u sousedů a povídá si s Kathy. Jsou nejlepší kamarádky. Aspoň se mi to tak zdá." Pokrčil rameny a zase se upřeně podíval před sebe na plochou televizi. Jen co jsem se nasnídala, tak jsem se vydala za ní. Nebyla bych ráda, kdyby mě pak tady Richie přepadl nepřipravenou. Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi Bobby - ještě v pyžamu. Nejspíš také před chvilkou vstával.
,,Čau Luce, co se děje?" Promnul si oči a nasadil si brýle, co měl v ruce.
,,Jdu za mámou." Oznámila jsem mu. Bobby mě beze slov pustil dovnitř a já šla do obýváku, kde jako vždy seděla v křesle Kathy a vedle ní na gauči máma a o něčem si špitaly.
,,Ahoj Lucy." Pozdravily mě obě najednou.
,,Ahoj." Odvětila jsem a sedla si vedle mamky. Pak jsem se podívala do kuchyně, kterou měli spojenou s obývákem a uviděla Richieho, jak se tam šťourá v ovesných vločkách. Ani si nevšiml, že jsem přišla tak jsem se zapojila do konverzace s mámou a Kathy. Až když uslyšel můj hlas, tak zpozorněl.
,,Co tu děláš?" Vyjevil se a kulil na mě oči. Mámy nevyrušeně povídaly dál.
,,Přišla jsem za mámou." Prohodila jsem lhostejně a on si mě pořád tak divně měřil. Pak odešel a vrátil se oblečený v džínách, triku a mikině. I vlasy měl méně rozhrabaný.
,,Nechceš jít zatím nahoru? Je ještě docela brzy na to, abychom šli ven." Řekl a než jsem chtěla začít argumentovat, tak už mě táhl k sobě do pokoje. Možná ten pokoj měl i hezčí jak já, ale chtělo by to tu uklidit. Ale co bych chtěla. Je to kluk. Posadila jsem se na židli u jeho psacího stolu a on si lehl břichem na postel tak, aby měl hlavu směrem ke mně.
,,To je divný." Poznamenal a na to se zasmál.
,,Co? Tedy krom toho, že sedím v pokoji mýho bývalýho idola." Zasmála jsem se s ním.
,,No o to ani nejde. Ale spíš je mi divný to, že to vypadá, jako kdybys tu byla odmalička. Že tak nějak splýváš s mým pokojem." Vysvětloval svou teorii.
,,Dobrý no. To bude asi tím, že s tím pokojem opravdu ladím. Vždyť jsem oblečená do stejných barev jako on." Protočila jsem oči a sledovala jeho modře vymalovaný pokoj. Pak jsem se podívala po něm a všimla jsem si, jak moc mu ta barva podtrhuje oči.
,,Modrá je moje oblíbená." Poznamenal.
,,Moje taky, ale mám oblíbených víc barev. Třeba fialovou, černou, červenou. Je jich hodně." Mávla jsem nad tím rukou.
,,Lucy? Kdy ti vlastně bude šestnáct?" Zeptal se mimo téma a já se chvilku zasekla.
,,Prvního února. Je to za pár měsíců." Odpověděla jsem zmateně.
,,Fajn, naučím tě řídit. Ale radši pojedeme s autem Bobbyho." Zasmál se nahlas, jak jsem se na něj vražedně podívala.
,,Ty nejsi zrovna ukázkový řidič. Pokaždý srazíš popelnici, když parkuješ." Posmívala jsem se mu.
,,Náhodou jsem dost dobrej." Pochválil se.
,,No jo prosím tě. V čem ty taky dobrej nejsi. Nebo spíš, v čem ty taky netvrdíš že dobrej jsi." Chvilku se zamyslel nad touhle větou, ale nakonec mu došla. Nějakou dobu jsme ještě seděli u něho v pokoji, než jsme vyrazili někam ven. Měli jsme naplánováno jet někam na kafe. Jenže kavárna, kam chtěl Richie, tak byla už zavřená. Nakonec jsme to vzdali a neodolali jsme starbucks coffee. Kafe jsme si vzali s sebou a procházeli se po obchodní čtvrti. Všude se to hemžilo lidmi, kteří se snažili na poslední chvíli splašit nějaký dárek k Vánocům. Ani bych si jich nevšimla, ale když mi někdo poklepal na rameno, tak jsem se konečně otočila. Byl to Andrew s nějakým jeho dalším kámošem ze školy.
,,Co tu vy dva děláte tak sami?" Zeptal se. No to mi mohlo být jasný.
,,Šli jsme ven." Pokrčila jsem lhostejně rameny.
,,Takže rande?" Rýpal dál Andrew a já zrudla. Nechala jsem to být. Ať si v rozhovoru pokračuje Richie. Je to jeho vina. Proč jsem byla tak pitomá a sázela se? Teď musím dělat všechny úkoly sama a ještě k tomu musím chodit ven s Richiem, kdy se mu zachce.
,,Když tomu tak chceš říkat." Prohodil Richie a na to se zasmál. Skoro jsem ho už flákla do ruky, kdyby neuhnul.
,,No vypadá to tak." Zasmál se s ním Andrew a Richie pak už jen protočil oči.
,,Už jste skončili?" Koukla jsem se na ně na oba. Andrewovi se chvilku ještě cukaly koutky, ale nakonec se přece přestal smát. Potom odešel a my jsme s Richiem už byli taky na cestě domů. Já jsem mlčela.
,,Co je?" Asi se dlouho přemáhal, než to vyřkne.
,,Nic." Předstírala jsem dál nezájem.
,,Něco asi jo. Pořád mlčíš. Přitom než jsme potkali Andrewa, tak jsi se smála."
,,To je záhada co?" Řekla jsem ironicky.
,,To ti tolik vadila ta poznámka o tom, že máme rande?" Pozvedl obočí.
,,Ale my rande neměli." Zdůraznila jsem poslední slovo a on se tomu jen usmál.
,,Pravda byla, že to tak nevypadalo." Oponoval mi a já zaskřípala zuby. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla.
,,Jestli ti šlo o to mě vytočit, tak se ti to povedlo." Odsekla jsem kysele.
,,Hej, no tak. To byla jen sranda. Bože ty z toho naděláš. Žádný rande to nebylo, vím to já a i ty. Víc lidí k tomu snad nepotřebujeme ne?" Říkal a přitom gestikuloval pažemi.
,,Asi máš pravdu." Vzdala jsem to nakonec, když už jsme byli u mého domu.
,,Tak vidíš. Připrav se - zítra jdeme znovu ven." Už jsem chtěla souhlasit, ale pak mi trkl v hlavě slib, co jsem dala Chloe a Andrewovi.
,,Jé, promiň. Nemůžu. Už mám něco s Chloe a Andrewem. Chceme být aspoň den před Vánocemi spolu a dát si dárky." Najednou se mi ta výmluva dost líbila. Ale byla to pravda.
,,No tak jo. Ale po Vánocích spolu ven jdeme." Oznámil mi. Zmučeně jsem se na něj podívala a on se usmál. Nakonec jsme oba šli do svých domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruška(Jessi) Baruška(Jessi) | 28. června 2013 v 11:59 | Reagovat

Pěkně se v tom Richie vyžívá,chudák holka :D Jistě,že to bylo rande :D Budu se těšit zase na super dílek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama